Mgr. Jan Fical
partner a advokát
Dlouhodobě se specializuje na litigace, právo veřejných zakázek a trestní právo včetně zastupování klientů v adhezním řízení. Zastupoval klienty v komplexních sporech a v kauzách přesahujících miliardové částky.
Pod jeho vedením byly také úspěšně realizovány veřejné zakázky na klíčové infrastrukturní projekty, výstavbu zdravotnických zařízení nebo kulturních center.
„Hledat řešení klientských výzev je radost, zvolit to nejlepší je uměním advokacie.“
Jan Fical
Můj pohled
Jan Fical je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a v advokátní kanceláři Portos působí od roku 2017, kdy nastoupil jako advokátní koncipient. Advokátní zkoušky složil v roce 2021 a již v dubnu 2023 se postavil do čela jednoho z právních týmů kanceláře. Od ledna 2025 zastává pozici partnera.
S ohledem na své zaměření poskytuje strategické právní poradenství klientům z řad veřejného i soukromého sektoru. Vedle své praxe příležitostně přednáší na odborných fórech, kde sdílí své zkušenosti a znalosti z oblasti práva veřejných zakázek a strategických investičních projektů.
Téma
Energetická soběstačnost České republiky
Naše energetická soběstačnost je již dnes relativně křehká a s plánovaným útlumem uhelných elektráren, které i nadále tvoří významný podíl na výrobě elektřiny, hrozí její další oslabení.
Mgr. Jan Fical
garant tématu
Aby Česko splnilo klimatické závazky vyplývající z legislativy Evropské unie a zároveň zůstalo energeticky soběstačné, musí urychleně přijmout konkrétní kroky v legislativě, investicích a rozvoji infrastruktury. Ty mu zaručí stabilní dodávky energie a dlouhodobou ekonomickou konkurenceschopnost.
Energie \ Horkovod Brno-Dukovany
Prvním nutným krokem je bezpochyby zjednodušení povolovacích procesů pro výstavbu jaderných a obnovitelných zdrojů energie. Současné byrokratické bariéry, které prodlužují povolování jaderných bloků či větrných a solárních elektráren, brzdí rozvoj nových kapacit. Inspirací v tomto ohledu může být novela lex Dukovany, která zkrátila některé procesy pro jaderné projekty. Podobné zjednodušení je však dle mého názoru nutné aplikovat i na obnovitelné zdroje energie, neboť například získání všech nezbytných veřejnoprávních povolení pro větrné elektrárny trvá i více než 5 let.
Druhým krokem je finanční podpora a stabilní investiční prostředí. Stát musí zintenzivnit pobídky formou daňových úlev, garantovaných výkupních cen za energii z obnovitelných zdrojů či státních záruk za jaderné projekty, aby přilákal soukromé investory. V tomto ohledu je nutné, aby se stát vyvaroval retroaktivních změn legislativy, jejichž svědkem jsme byli v roce 2024 a které se dotkly některých fotovoltaických elektráren. Bez atraktivního prostředí hrozí odliv investičního kapitálu a závislost na dovozu energie. Evropská unie ostatně prostřednictvím Net-Zero Industry Act podporuje strategické technologie, včetně jaderné energie, a Česká republika by měla tuto skutečnost maximálně využít.
Třetím krokem je rozvoj a stabilizace energetického mixu. Jaderná energie je v našich přírodních podmínkách pro zajištění energetické soběstačnosti v současnosti klíčová – urychlení výstavby Dukovan II a příprava dalších bloků jsou proto zřejmě nezbytné. Pro zajištění stability dodávek elektřiny v důsledku odklonu od uhlí nicméně musí současně docházet k rozvoji obnovitelných zdrojů energie. To však samozřejmě vyžaduje modernizaci distribuční sítě a investice do akumulačních technologií, které vyrovnají kolísavost obnovitelných zdrojů energie. K rozvoji akumulačních technologií by měl pozitivně přispět lex OZE III, který sice implementuje evropskou směrnici prakticky o 4 roky později, než by měl, ale nabude účinnosti „už“ v tomto roce.
Státní energetická koncepce a Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu by proto měly stanovit ambicióznější cíle a konkrétní harmonogramy pro zajištění dostatečných zdrojů elektřiny. Energetická soběstačnost ČR není zaručena a bez rychlých změn hrozí závislost na dovozu, kterou Česká republika od 50. let minulého století prakticky nezažila.