Byla to cesta do Francie, která otočila kormidlo osudu Jaromíra Císaře. Přinesla první případ vlastní právní kanceláře a odstartovala éru, během níž se svými společníky postavil byznys, kde se ročně protočí půl miliardy korun.
To jméno nejspíš znáte: Miroslav Grégr, někdejší vládní ministr, ale svého času také šéf děčínského podniku Desta. Podniku, který nejen Československo zásoboval vysokozdvižnými vozíky. Bylo pár let po sametové revoluci a Desta se namísto padajících východních trhů začala ohlížet i směrem na západ. A zdálo se, že úspěšně. Z faxu v jedné z děčínských kanceláří tak vylezla objednávka z Francie na 60 vysokozdvižných vozíků, jež zanedlouho na západ skutečně zamířily. Co ale nedoputovalo zpátky do Československa, byly peníze. Teď tuhle epizodu opustíme, ale ještě na ni dojde.
V porevoluční Praze se spolu potkávali dva kamarádi, někdejší spolužáci z právnické fakulty. Jaromír Císař a Pavel Smutný. Dva třicátníci. Jeden v té době učil na fakultě, druhý bádal v Ústavu státu a práva na Akademii věd. Doba přála byznysu, ale… „My jsme tehdy hned nepřemýšleli o tom, že založíme advokátní kancelář,“ vzpomíná Císař, jenž v tu dobu dostal nabídku, jestli společně s dalšími dvanácti začínajícími právníky z východního bloku nechce vyjet na půlroční stáž na Sorbonnu.
Kývl, šance strávit šest měsíců na Západě se nedala odmítnout...
Text byl publikován v magazínu Forbes Česko.
